Ano, právě židovský stát nám nyní dává cennou lekci o současném stavu světa a o obraně hranic. To co odehrálo před branami Izraele je přesně to co se před evropskými branami neodehrává.
Část evropských a českých politiků se nás v současné době snaží přesvědčit o tom že k migraci neexistuje alternativa. Ten argument se ale stává bezcenným, když všichni můžeme jasnou alternativu vidět v přímém přenosu v jakékoliv televizi, v jakýchkoliv zprávách. Hranice lze bránit, bylo tomu tak po tisíciletí, a není důvod, aby tomu nebylo i dnes. Izraelci svou hranici brání a ano, ostrými náboji.
Téměř s kýmkoliv hovořím o současné migrační vlně, ten vyjadřuje obavy z budoucnosti, a nesouhlasí s tím, abychom přijímali migranty do České republiky. Když se potom pokusím podívat na argumenty druhé strany, tedy těch lidí kteří prosazují opačný princip, setkávám se se slovem solidarita. Dnes bych se rád zeptal na to o jaké solidaritě zde hovoříme. Co totiž vidím já, je žádost o solidaritu s neschopností bránit své hranice. My Češi máme být solidární s těmi Evropany kteří se dobrovolně rozhodli nepoužít své armády, nezasáhnout když mohou, a radši trpí pomalé přesouvání národů na jejich teritorium. Těžko se něčemu takovému jako Čech mohu bránit. Nemohu přece svým sousedům říkat jak mají žít. Nicméně považuji za opovážlivé, když se nás tito sousedé snaží přesvědčit, že jejich neschopnost jednat je náš problém, a dovolují si to označit za absenci solidarity. Část českých politiků přijala toto dogma již za své. Co to bohužel ilustruje, je podpis prohlášení v Marakeši. Zdá se mi to alarmující. Náš současný problém je to, že pokud usneme, pokud nepolevíme ze své ostražitosti, potom budeme tiše okradeni o možnost ovlivnit demografické složení našeho vlastního národa. Dle prohlášení budou podepsané státy propagovat pozitivní aspekty migrace v jejich krajinách. Já se potom ptám, kdo bude propagovat ty negativní, a zda to bude legální. Když se podívám na symptomy současných demografických změn v Evropě, tak totiž negativ vidím mnoho. Je to nyní tedy tak, že propagovat pozitivní aspekty migrace je vítáno, a my kteří voláme po opačném ideálu jsme v jakémsi disentu? Nevidím nic extrémně pravicového na tom, že volím svůj národ před těmi ostatními, že nekompromisně upřednostňuji klidné a bezpečné Česko, a nejsem ochoten ustupovat jakémusi zájmu širšího dobra. Tento aspekt považuji v této současné chvíli za jednu ze zásadních priorit těchto let. To jaký máme systém školství, soudnictví nebo jak stavíme své dálnice je jedna věc, druhá věc je kdo se na našich školách bude vzdělávat a kdo po těch postavených cestách bude jezdit.
To že prezident Zeman předem odmítl účast pro-migračního europoslance Miroslava Pocheho ve vládě svědčí o jeho zdravém úsudku. Je sympatické že prezident je ve svých názorech konzistentní a ctí mandát který mu jeho voliči dali, i s jasným proti migračním názorem. Jsem velmi zvědav jak bude další vyjednávání pokračovat. Přijde mi komické, jak se někteří pro-migrační politici a novináři snaží přesvědčit národ o tom, co je pro něj dobré, na místo toho, aby se snažili přesvědčit Evropu o tom, co je dobré pro nás, a že si za tím stojíme. Na závěr je třeba dodat, že potenciální demografické změny vlivem uprchlické krize jistě nejsou naším jediným nebezpečím. Proto se mi jeví nanejvýš smutné že naše milá republika neplní svůj slib vůči NATO a stále neodvádí dostatečné prostředky na obranu země. Neměla by to totiž dělat kvůli NATO, ale kvůli sobě. Upřímně, radši budu jezdit po rozkopané dálnici s dobrým pocitem, než po dálnici luxusní, připravené pro někoho jiného. Denně slýchám o tom, jak je naše ekonomika na vzestupu, a jakou máme minimální nezaměstnanost. Tak proč potom utrácíme tak málo za to nejdůležitější, za obranu?